6. - 7. 9. 2005

 

   Konečně zastavujeme ve druhém patře betonového parkoviště (2400m). Je právě poledne a já s Martinem a jeho bráchou Romanem poprvé koukáme na vrchol nejvyšší hory Rakouska- Grossglockner (3798m). Za sebou máme Hochalpenstrasse- údajně nejvýše položenou silnici v Evropě. No, cena za průjezd tomu odpovídá- 28 Euro za osobák. Včera jsme si dali jako rozcvičku feratu Seewand a na dnes bylo v plánu dojít k chatě Erzog-Johann-Hutte (3400m).

   Času moc nebylo a tak rychle batohy na záda a vzhůru. No, ono to zase tak vzhůru není, protože po krátké cestě po rovině k chatě Hofmannshutte následuje asi dvěstěmetrový sestup k ledovci Pasterzee, největšímu ledovci Rakouska. Naštěstí není čerstvý sníh, takže četné trhliny jsou vidět a po hodinovém přeskakování jsme na druhé straně ledovce. Hledáme cestu k dalšímu ledovci (Hofmannskees), po kterém chceme postupovat, ale orientace v těchto místech je dost mizerná. Hlavně proto, že se značením správné trasy se tu nikdo neobtěžoval.  Nejmíň dvě hodiny bloudíme sutí pod Hofmanovým ledovcem a konečně nacházíme pěšinu. Chtělo to tlačit se víc doprava, orientaci usnadňují kamenní mužíci. Je skoro pět hodin odpoledne, jsme pouhých sto výškových metrů v plusu oproti parkovišti, ze kterého jsme vyšli a před námi dalších asi tisíc. Řešíme situaci a je to o to horší, že nevíme kudy přes Hofmanův ledovec, který je ve střední části z čistého ledu, po kterém teče voda. Nakonec potkáváme dva Čechy, kteří nám radí směr a my bez zdržování pokračujeme. Ledovec poté přechází ve sníh, ve kterém jsou stopy. V osm večer dost unaveni a téměř za tmy docházíme k chatě E.-J.-Hutte. Nocleh je zajištěn, čehož využívám a hned po večeři se drápu na palandu ve společné noclehárně. Kluci si to chtějí užít a tak si ustýlají před chatou.
   Asi to taková romantika nebyla, protože v pět ráno nacházím Romana v předsíni chaty, kde už nějakou dobu čeká. Následuje nádherné ráno a pozorovat východ slunce v těchto místech fakt stojí za to.  Asi v šest hodin se dávají horští vůdci na cestu k vrcholu. Okamžitě je všichni ostatní následují a tak se za vůdci utvoří šňůra lidí, kterých tu v tuto roční dobu naštěstí není nijak mnoho. Ze začátku se jde po sněhovém poli, pak po exponovanějším hřebenu na Kleinglockner, následuje krátký sestup do žlabu a odtud je to už kousek k vrcholu. V těžších místech je možno jistit se za tyče, ale toho nevyužíváme a lano použijeme jenom ve žlabu. Konečně jsme u kříže. Je půl deváté, super počasí a my si asi půl hodiny užíváme pohody. Ale nic netrvá věčně a my musíme dolů. Cesta zpět je na pohodu a brzy jsme zase u chaty, kde zrovna probíhá betonování soklu okolo chaty. Helikoptéra nalétává těsně k chatě a z nádoby zavěšené pod sebou vypouští beton. Zajímavá podívaná. Ještě ten den se dozvídáme o včerejší události  v jiné části rakouských Alp.  Helikoptéra podobným zavěšeným nákladem narazila do lana lanovky poblíž kabinky s turisty, následky byly tragické. Na chatě přibalujeme odložené věci, které jsme na vrchol nebrali a pokračujeme v sestupu. Ještě  stále za pěkného počasí přicházíme navečer k autu. I cesta do ČR probíhá v pohodě, takže po půlnoci jsme v Budějkách.