13. 2. 2007 jsme já a Martin K. vyrazili na dva dny do Alp. Naším cílem bylo parkoviště nad Ramsau am Dachstein, poté pěší pokus dostat se k feratě Johann a následně provést zimní výstup touto cestou. Počasí nám ale nepřálo, na parkoviště jsme se za silného větru a sněžení dostali jen díky sněhovým řetězům. Lanovka, kterou bychom se měli druhý den vracet samozřejmě nebyla v provozu a my bohužel došli jen k Sudwandhutte. V létě se k chatě dá dostat za půl hodiny, ale my se tam brodili mnohem déle. Ještě ten den se za tmy vracíme zpět k autu. Měli jsme v autě pro jistotu i snowboardy, ale tady se nedalo provozovat nic a přespat do druhého dne v tom nečase taky nešlo.
Ještě večer se přesouváme k Hochtausingu (1823m), kousek od Liezenu. Dole v údolí není po sněhu ani památky a prší. Tahle zima se fakt nepovedla. Pod Hochtausingem je parkoviště (1200m) a opět spousta sněhu, takže dojíždíme zase s řetězy. I když sněží, je skoro bezvětří a my v devět večer stavíme stan. Další den se probouzíme do krásného rána, se spoustou napadaného čerstvého sněhu. Škoda, že nemáme sněžnice, ale ani s jejich pomocí bychom vrcholového kříže zřejmě nedosáhli. I na strmých místech je spousta sněhu a bez možnosti jištění, utopeného pod tunami sněhu to prostě nešlo. Ověřili jsme si to na jedné výstupové cestě k vrcholu. Druhá, podobná trasa je z opačné strany kopce, který jsme ani do tří hodin odpoledne nestihli obejít. Den si ale skutečně užíváme, počasí vyšlo a výhledy super. Škoda, že tohle počasí nepřišlo o den dřív pod Dachsteinem.
V sedm hodin večer odjíždíme domů. Na přechodu do ČR se ještě rozhodujeme pro RU 110/2 v Loučovicích a v půl jedné ráno jsme v Č. Budějovicích. Tam vše zakončujeme popůlnočním výstupem na 40/UB.

Na parkoviště u spodní stanice
lanovky přijely jenom dvě auta.
 Z toho jedno bylo naše.
Počasí hrozný, hlavně ten vítr, ale přesto balíme a vyrážíme. Pokusíme se dostat k Sudwandhutte, která je patrná v pozadí na hřebínku vlevo.


 

Po třech hodinách u chaty, za
sebou pouhých 150 výškových metrů.
Za Martinem v pozadí je vidět místo, kterým se prochází ke klettersteigu. V tomhle počasí to nemá cenu, otáčíme.
Stanujeme po Hochtausingem.
Počasí se umoudřilo. Je nádherně.
Hochtausing (1823m).
Zkoušíme to první možnou cestou.
Bohužel asi pět metrů nad
Martinem končíme.
Vracíme se s tím, že to
zkusíme z druhé strany.
Severní stěna Hochtausingu.
Až do tří odpoledne se brodíme hlubokým sněhem, ale je to marný.
Návrat ve vyšlapaných stopách nám
 trvá třetinu času oproti stoupání.
Cesta vedla přes polom v lese.
O každý metr se sváděl tuhý boj .