Narychlo přijímám pozvání od svého kolegy z práce a přidávám se k
osmičlenné skupince, abych už poněkolikáté navštívil známý kopec.
A přidávám Lachtanovu
pohádku o tom, jak to všechno bylo:
Schafberg (1782m), turistické lákadlo ležící v srdci Solnohradska
nad jezerem Wolfgangsee, bývá často označován jako hora s jedním z
nejhezčích rozhledů v celých Alpách. Z vyhlídkové plošiny na
vrcholu, usazené nad 400 metrů strmým skalním srázem, bývá za
dobrých podmínek vidět na jezera Attersee, Mondsee, Wolfgangsee, a
horské skupiny Höllengebirge, Totes Gebirge, Dachstein, Feuerkogel a
Tennengebirge. Navíc už od roku 1893 pravidelně supí kousek pod
vrchol nádherná parní zubačka (v provozu od května do října).
Na tohle romantické místečko se nakonec podařilo v ČB a blízkém
okolí svolat výstupuschopnou (nakonec se ukázalo že to není úplně
pravda) skupinu čítající devět všehoschopných týpků. Jmenovitě to
byl David, Martin, Karel, Luboš (první čtyřka tvořila posádku
lidového vozidla podivné barvy jménem Rákosníček), Pavel, Tomča,
Lachtan, Krtek, o zastoupení něžného pohlaví se postarala Monča–
Krtice. Ta jako nejdrsnější člen výpravy vyrazila rovnou z práce po
noční směně.
Kvůli menším problémům s budíkem se nakonec naše skupina sešla na
známé benzínové pumpě v ČB někdy okolo 5:45 a po doplnění zásob
zlatého moku jsme mohli konečně vyrazit. Nejpříhodnější cesta je po
přejetí hranic s Rakouskem najet na dálnici A1 do Gmundenu, poté
podél pobřeží Traunsee s výhledy na kopečky okolo (hlavně Traunstein)
až do Bad Ischlu, kde se odbočí na St.Wolfgang. Ve vesnici, po cestě
okolo jezera Wolfgangsee, stačí zastavit hned u přístaviště
výletních lodí a stanice zubačky. Kvůli poměrně časné hodině jsme
měli štěstí na neplacené parkování 20 metrů od zastávky vláčku.
Možnost nechat se vyvézt až nahoru okamžitě zavrhujeme (jednosměrná
jízdenka vyjde na 19 euro, tam i zpátky 28 euro), je čas na lehkou
snídani a odchod směrem vzhůru. Čeká nás převýšení 1 237m v nijak
obtížném stoupání. Tomča vytahuje na posilněnou dvoulitrovou láhev
kofoly, bohužel mu do ní ukápl litr archivní meruňkovice. Jeho věta
„Naposledy jsem jí pil v šestnácti letech a strašně jsem se poblil“
nebyla ani tentokrát daleko od pravdy.
Cesta vzhůru vede prvních pár metrů podél kolejí, poté se rozděluje
na Schafbergweg, která koleje skoro po celou cestu kopíruje, my ale
odbočujeme okolo malebné hospůdky na Auerriesenweg. Ještě než došlo
k rozhodnutí kudy jít, zpozorovali jsme že se naše skupina poprvé
rozdělila. Celou cestu vzhůru jsme byli rozdělení na tři skupiny, a
to dokonce tak šikovně, že se jejich složení několikrát změnilo...
Kamenitá Auerriesenweg se po zalesněném úbočí pozvolna vine až do
výšky 1 300 m., kde se kocháme u malého jezírka Mönichsee.
I v téhle době je ke skále u jezírka přilepený dlouhý sněhový jazyk
vysoký dva metry, takže na řadu přišla i koulovačka. Kousek od
jezera dostáváme znovu na výběr. Většina méně akčních výletníků se
drápe nahoru trasou pomalu obcházející vrchol ze severní strany,
ale naše nezodpovědná opilecká grupa si všimla nápisu „Nur für
Geübte“. Toto varování na nás působí víc než rudý hadr na býka,
takže vyrážíme. Zprvu nezáživná cesta kluzkým a bahnitým lesem se
mění jako mávnutím kouzelného proutku. Stromy ustupují a z dětského
klettersteigu je najednou neuvěřitelný výhled na Wolfgangsee pod
kopcem, zalité poledním sluncem. Tomča se v „kofolové“ euforii
pokouší o sebevraždu, v poslední chvíli ale měkne a po chvíli se bez
cizí podpory škrábe z bezedné propasti zpátky na cestu. Po překonání
podobných problémů se naše skupina schází u piva na vrcholu, stálo
nás to pouhé dvě hodiny čekání na slabší a střízlivější kusy... Na
popis rozhledu z Schafbergspitze ještě člověk nenalezl dostatečně
vystihující slova, proto s sebou máme Davida se zrcadlem :-) Po
rychlém (2hodiny) občerstvení následuje krátká odbočka na vedlejší
vrchol Spinnerin (1725 m), kde Tomča páchá druhé harakiri, naštěstí
znovu neúspěšně.
Při sestupu dolů podél kolejí je třeba dávat si pozor na místní
technický unikát. Zubačka, mířící k jezeru s vesele mávajícím
chlapíkem usazeným na konci vláčku, okolo bleskově prosviští.
Pozdrav lze opětovat jen do té doby, než zjistíme že nejde o
pozdrav, ale varování, a okolo prosviští neslyšná parovka č.2. Být
zajeti vlakem, už vidím titulní stranu z Blesku... Před nebezpečím
utekl včas jen meruňkový démon Tomča, a protože se nevyplácí
nechávat mrtvolu pod klettersteigem, je na záchrannou výpravu po ne
zcela regulerním losování vyslán Lachtan. Zbytek skupiny si během
pozvolného klesání užívá společnosti bohužel ne zcela fialových
kraviček, přesto se scházíme všichni včas a dokonce na správném
místě. Úspěšnou sobotu zakončujeme krátkým dýchánkem na pobřeží
azurového Wolfgangsee.
Schafberg a jeho okolí, zapadané sněhem, je ideální místo pro výšlap
na sněžnicích. Těšme se na zimu...
Zdar a sílu
Milan "Lachtan" Dvořák
|