Ennstalské Alpy
 

Hochtor  2369m, Josefinensteig "B"

Hochzinödl 2191m


26. 9.- 28. 9. 2009

Tentokrát jedu do Alp po dlouhé době s kámošema ze Suchdola (no konečně). Navíc se k nám přidává nový kamarád Honza ze Staré Boleslavi. A nejenom že se postaral o dopravu do Alp a zpět, ale navíc napsal i povídání o super akci, za což mu děkuji a těším se na příště... Jo a taky děkuji za tu sobotně-ranní přepravu auta s následným návratem na kole (to víš, jsi v bandě novej a nejmladší ...)

A co tedy o akci Honza napsal?:
Červnové výpravy Čerta (Pepa) a Jirky D. na vysokohorskou chatu Hesshütte (1699m) jsem se bohužel nemohl zúčastnit, a tak když mi Čert zavolal, že se opět jede, vůbec jsem neváhal. Do Budějovic přijíždím v sobotu, s hodinovým zpožděním v půl páté odpoledne. Okolo páté hodiny míříme ve složení já, Pepa a David na trasu Enns, Steyer, Hieflau. Na parkoviště (47°35'14.118"N, 14°40'9.137“E) a současně výchozí bod výstupu na Hesshütte  přijíždíme v osm hodin večer. Z Budějovic je to cca 220km. Na místě nás uvítal Ničema (Václav) a Jirka & Jirka, kteří přijeli do Alp na celý týden. Bohužel na nás nečekali s teplou večeří, takže nám nezbývalo nic jiného než vytáhnout svačiny od manželek (v mém případě to byla bageta od ÖMV). První noc jsme strávili na parkovišti.
Okolo sedmé ráno už jsme byli všichni na nohou. Zatímco všichni poklidně snídali a tiše vychutnávali chladné slunečné ráno, tak na mě zbyl důležitý úkol- přemístit auto. V pondělí se totiž vracíme po jiné cestě, která končí na vedlejším parkovišti a 4km chůze po hlavní silnici by nebylo moc hezkou tečkou na závěr. Pro splnění tohoto úkolu mi bylo zapůjčeno kolo a kožené rukavice. Po mém návratu na kole vyrážíme krátce před devátou hodinou hustým lesem po Wasserfallweg. I přes poměrně chladné ráno (cca 5st.) a náročný terén Čert vyráží jen naboso a v sandálech. První zastávka je u vodopádu, u kterého se před námi již otevírají krásné scenérie Ennstalských Alp. Díky suchému počasí se však jindy hezký vodopád změnil v mokrou skálu, po které stékal jen čúrek vody. Cesta je od této chvíle o něco náročnější. Po chvilce strmého stoupání začínají žebříky a lana. Stále se však jedná o poměrně snadný výstup bez nutnosti jištění. Jediné o co mám na chvíli strach jsou zdravotní potíže Jirky, kterého občas bere v břiše nějaký nerv po přechozené borelioze. Ničema mu dává návrh, že má ostrý, čistý nůž a že mu to vyřízne. Jak to dopadlo nevím, ale nakonec nás dohání jako by se nechumelilo. A taky že ne, na  chatu jsme dorazili krátce po poledni a po sněhu zde nebylo ani památky, což je v tuto dobu spíše výjimečné.  Hesshütte je poměrně moderní a hezká vysokohorská chata disponující vlastním dieselovým generátorem el. energie, fotovoltaickými články s bateriemi a solárním ohřevem TUV. Dáváme si zde rádlera, polévku a obdivujeme mladé rakouské turistky sedící vedle u stolu. Z příjemné relaxace nás vytrhuje David, který nad mapou plánuje další program. Kromě Čerta a mě jsou všichni odhodláni dobýt nejvyšší vrchol Hochtor (2369m). Pohled na jeho strmou stěnu mě přesvědčil o tom, že se raději připojím k plánu Čerta projít „Panoramaweg“ přes Hochzinödl (2191m). Jedná se o velmi hezký a pohodový okruh na cca 4,5 hoďky. Ostatní vystupují na Hochtor (2367m) "béčkovým" vzdušným klettersteigem Josefinesteig. Po návratu se ubytováváme ve skromně, ale čistě vyhlížejících zimmerlagerech.  V umývárně jsou pouze umyvadla, takže sprchovat se zde nelze. Čert se ale umyl u venkovního koryta s pitnou ledovou vodou, čímž zaujal teple oděné turisty posedávající na terase. Večer bylo možné obdivovat působivý řev jelenů v říji, nebo krásně jasnou noční oblohu. Kromě toho jsme se však na chatě také dobře najedli a oslavili svátek našeho Václava.
V pondělí vstáváme okolo sedmé ráno a po krátké snídani vyrážíme na cestu zpět. Já s Čertem jdeme trasou přes sedlo Sulzkarhund (1822m), ostatní pokračují přes Hochzinödl. Uprostřed horské samoty najednou slyšíme výstřel. Nevěnujeme tomu příliš velkou pozornost, ale když sejdeme k prvnímu stavení, tak vidíme, jak přijíždí pick-up s obrovskou laní na korbě a dáváme si to dohromady.  Dále pokračujeme po lesní cestě až k autu. Těsně před parkovištěm stojí za pozornost skalní útvar s vodopádem. S Čertem jsme se jeli ještě podívat (a nakonec i dobře najíst) do nedalekého infocentra National Park Gesäuse ve městečku Weng im Gesäuse.  
Zdraví
Honza S.