Kapitánův lodní deník

Sobota:
Zaspal jsem. Místo ve 3:00 vstávám ve 3:40. Vím, že už vše nepůjde dle stanoveného plánu. Po naložení Karla na Klikově jedeme pro proviant a Pepíky na Bor. Další zpoždění. Celá rodina Dušků v pyžamech nám oknem ládují navařená jídla rovnou do kufru. Říkáme si, pane bože, kdo tohle sní a kam se to vejde. Vešlo se a konečně vyjíždíme. Kluci v druhém autě naše hodinové zpoždění netolerují a jsou již dávno na cestě. Potkáme se s nimi až ve Splitu. Cesta až na pár pokut a snahu Karla zkrátit si cestu do Mariboru přes Itálii proběhla dobře. Řízky jsme snědli a poslední jsme již zapíjeli plechovkou Ožujsko v maríně.
Jdeme si převzít loď. Technik z charterové společnosti nám dává 8 stránkový soupis věcí, které bychom měli převzít a za týden zase předat. Soupis je snad ve všech jazycích, kromě laponštiny a češtiny. Chápu, že překlad do laponštiny by bylo zbytečně vynaložené úsilí. Kozomrdi. Jak by situaci zhodnotil Vašek.
Hurá, loď je konečně předaná až na plachty, protože rozvinutí plachet v maríně za větru není dobré. Domluvili jsme se na neděli v 9:00 ráno. 

Neděle:
Vstáváme v 8:00, snídáme a čekáme v 9:00 na technika na plachty. V 10:00 ho jdeme hledat. Po chvíli jsme ho našli. Sdělil nám,že si plachty máme zkontrolovat sami, že oni již kontrolu udělali a vše je OK. Přemluvili jsme je, ať nám to předvedou. V 11:00 dorazil. S plachtou ani nehnul. Přizval si kolegu a začali s opravou. Mezitím si Vašek s Davidem nafukují člun a věší na něj záložní motor. Nefunguje. Přivezou nám jiný. Také nefunguje. Kozomrdi, říká Vašek. Po hodně opravy motoru Vašek s Davidem odjíždí na okružní cestu přístavem. Já stále sleduji opravu hlavní plachty a nechápu, že ani třetí plachta nejde rozvinout a zavinout. Ve 14:00 nám říkají, že je to rozbitý, a že musíme s plachtou opatrně. Popřáli nám dobrý put. Kozomrdi, říkáme všichni.
Vyjíždíme. Konečný cíl je Makarska. Místy prší a fouká čistej zadek. Po několika marných pokusech postavit plachty na motýla balíme a startujeme motor. Na motor dojíždíme v 19:00 do Makarské, kde se vyvazujeme na městské molo a jdeme rychle hledat toalety, protože na lodi jsme si to zakázali. Pepa vaří a my jdeme na procházku. Po výborném jídle ještě chvíli diskutujeme o správném vytrimování plachet a jdeme spát. Za chvíli se z některých kajut ozývají zvuky napodobující válcovny plechu. Další cíl máme naplánovaný ostrov Mljet. 

Pondělí:
Odjezd je naplánován na 10:00 ráno. Snídaně, hygiena, trhy apod. Záchod jsme nenašli, tak se pereme o ten na lodi. Zrovna když vyšla řada na mě, volají všichni, že do 2 minut musíme odrazit, nebo zaplatíme za stání na městském molu. Nestihl jsem to. Museli jsme zaplatit. Kozomrdi, říkám já. Vyplouváme asi v 11:00, držíme se cíle ostrova Mljet. Vítr se točí, chvíli plachtíme, chvíli startujeme motor a tak pořád dokola. Ve druhé polovině dne již motor nevypínáme a snažíme se dojet nejkratší cestou na Mljet ještě za světla. Všichni svorně mručíme, že to v pohodě stihneme. Nestihli. Stmívá se a mě trochu zachvacuje panika. Ta loď nemá žádný světla. Stmívá se víc a víc, David nás do toho oslepuje bleskem od foťáku. Asi 50x. Umění si halt žádá oběti. Vidíme úplný prd.
Jirka s Vaškem se mi snaží ze všech sil pomáhat s navigací. Už nevidím skoro nic. Pomalu vplouváme do zátoky, kde chceme kotvit. Najednou přijede pán na loďce a křičí „muring, muring“ úleva. Zakotvíme a spadne z nás napětí. Ptáme se, kolik stojí kotvení. Odpovídá, že návštěvu v jeho konobě. Zdá se nám to jako dobře uzavřenej obchod. Ve 23:30 se vracíme z konoby, Pepa má pro nás připravenou večeři. Dietní svíčkovou s osmi. Ale výbornou. Večeříme asi do půl jedný a s vyvalenýma očima a břichem se chystáme do peří. Zkoušíme naše přežrání ještě zneutralizovat Karlovo slivovicí. Marně, nic nepomáhá. 

Úterý:
V 8:00 budíček, v 9:00 chceme vyjet. Karel nám ke snídani připravil zbylé knedlíky s vejci. Prý je to tak správně.
Cílem naší cesty je Dubrovník a zpět na Mljet. Vyjíždíme skoro dle plánu a asi je 12:30 vysazuji část posádky v přístavu pod starým Gradom s tím, že s Pepíky doplníme ve vedlejší maríně vodu a naftu. Do maríny v Dubrovníku jedeme v silném větru na plachty. Krásný úsek, krásný jachting. S vodou a naftou už to takové nebylo.  Když nás kluci po prohlídce města našli, neměli jsme ani vodu, ani naftu, narazil jsem špicí lodě do kamenného mola a ztratil jsem jeden fendr. To se ještě modlím, aby ten nalomený schod do kajuty praskl pod někým jiným, než pode mnou. Vodu a naftu jsme společným úsilím zajistili a vyrážíme. Cesta zpět byla hezká, skoro celou cestu jsme mohli jet na plachty a odpočinout si od monotónního řevu motoru. V 8:00 večer dojíždíme do maríny na Mljetu a ochotně znovu uzavíráme obchod s místním majitelem muringu a restaurace. Maličká zátoka je přeplněná a kotví v ní 17 jachet.
Večer na lodi rozebíráme způsob zapojení led diody, nesmyslné placení poplatků OSA a lávka nás zasvěcuje do tajů čeledi blanokřídlých. Donutil nás uvěřit, že sršeň je úplné neškodné neviňátko, které žere jenom jablka. Ze spodu z kajuty se ozývá přerývaný chrapot a tak někteří volí místo ke spánku na druhém konci ostrova. 

Středa:
V 8:00 budíček, v 9:15 vyjíždíme z krásné zátoky ostrova Mljet. Plán je doplutí na ostrov Lastovo. Cesta probíhá celkem poklidně, vítr je příznivý pouze tu a tam. Proto jedeme chvíli na plachty a chvíli na motor. Vysvitlo sluníčko a taky jsme vystavili svá mužná těla větru a slunci. Někteří již v podvečer zaznamenali první spálené puchýře. „Nechali jste si mě pěkně spálit “, lamentuje Vašek a maže si tlustou vrstvu krému na hlavu, aby mu prý nefoukalo pod tašky. Pomalu se blížíme k ostrovu Lastovo. Jdu dolů do podpalubí pro mapu a ten schod pode mnou konečně praskl. Na ostrově Lastovo nás vítá marína se sprchou, záchody a pěknou restaurací. Pepa nás všechny očuchával, kdo sprchu potřebuje nejvíc, ale po návratu ze sprchy zjistil, že už ten odér v kajutě není tak hrozný. David s Jirkou si dělají výlet na gumáku do jeskyň, které za války sloužily jako kryty pro vojenské lodě.
Návštěva místní restaurace nás neminula a večer usínáme, hekajíc po dietní večeři roštěné s 5 knedlama. 

Čtvrtek:
Vstáváme nejpozději v 8:00 abychom, mohli být v 9:00 na moři, protože máme na dnešní plavbu naplánovanou trasu z ostrova Lastovo na ostrov Vis. Budíček se podařil, ale z maríny odjíždíme mezi posledními, po 10 hodině. Museli jsme řešit menší technické problémy, spojené s opravou závěsného motoru ke gumovému člunu, na který Vašek namotal největší muring od trajektu. Na moři na nás svítí sluníčko a zpočátku příznivý vítr. Napínáme plachty a těšíme se na zážitek z jachtingu.
Karel se těší nejvíc a všechny hecuje, že dokud neuvidí kýl, je to náklon na prdlajs. Nepovedlo se, vítr slábne a Karel jde znechuceně spát do své kajuty. Blížíme se k ostrovu Vis a hledáme modré jeskyně. Když jsme je našli a já nabádám posádku k prozkoumání člunem, všem se zdá jeskyně moc malá. „Co bys tam chtěl vidět. Podle mě tam bude jenom samej šutr “, říká David a fotí jeskyně alespoň z venku. Tak objíždíme polovinu ostrova, abychom se dostali do přístavu Vis, kde se po několika pokusech vyvazujeme na městské molo. Plavba se dá hodnotit dnes jako pohodová až na ztrátu dvou čepic. Vítr a moře si vzalo alespoň suvenýr. Laško pivo nám zahání žízeň, uzený s kaší nám opět vyrovná naší váhu do správných čísel. Přístav je neklidný. Hážou s námi vlny od trajektu a větru. Měli to molo postavit kus vedle kozomrdi, řekl někdo.
Večer se ještě dorazíme bramborovou polévkou, čertem, pivem, vínem, slivovicí, rumem a pokoušíme se vložit do svých kajut. Ani mohutné vlnobití od trajektu nás nikoho nevzbudilo. Mladej Pepa si rve do uší dvojitou dávku ucpávek. 

Pátek:
Poslední den plavby. Čeká nás přejezd do domovské maríny do Splitu. Všichni doufáme, že bude správně foukat a že si hezky zaplachtíme. Hlavně Karel. Již od rozbřesku maže pečlivě všechny kladky a mručí si pod vousy něco o tom slabém náklonu. Posádka před odjezdem zmizela kupovat dárečky v čele s Jirkou. Ten značně dezorientován v následku houpání, čerta, piva, vína, kupuje v prvním krámu šaty na 5 leté dítě s tím, že Miladě budou, že je přece štíhlounká. Nakonec se nechá umluvit a kupuje snad správnou velikost.
Odvazujeme loď a vyjíždíme. Po vyjetí z maríny opravdu napínáme plachty a křižujeme směrem Split.
Příznivě fouká až na Splitská vrata, dnes si skoro každý vyzkoušel kormidlování při napnutých plachtách. S menšími i většími úspěchy. Hurá, už vidíme Split. Po vjetí do maríny doplňujeme naftu, potom vjíždíme již navigováni do správné kóje. Hned za běhu probíhá předávka lodě. Ztracený fendr, zlomený schod a nabouranou špičku zapisují do závad. Dozvídáme se, že nic ale doplácet nemusíme vzhledem k zaplacené nevratné záloze. Ulevili jsme si. A pak že to jsou kozomrdi, říká Vašek.

Najednou jsme si uvědomili, jak vše rychle uteklo a jak to bylo krásné.

Všichni věříme, že se dokážeme domluvit na další jadranskou plavbu.

Večer návštěva města Split, utracení posledních peněz za dárky svým milovaným. Na palubě se s pivkem ještě pokocháme pohledem na marínu a lodě a půjdeme spát před zítřejší cestou domů…