Kapitánův
lodní deník
Sobota:
Zaspal jsem. Místo ve 3:00 vstávám ve 3:40. Vím, že už vše
nepůjde dle stanoveného plánu. Po naložení Karla na Klikově jedeme
pro proviant a Pepíky na Bor. Další zpoždění. Celá rodina Dušků
v pyžamech nám oknem ládují navařená jídla rovnou do kufru. Říkáme
si, pane bože, kdo tohle sní a kam se to vejde. Vešlo se a konečně
vyjíždíme. Kluci v druhém autě naše hodinové zpoždění netolerují a
jsou již dávno na cestě. Potkáme se s nimi až ve Splitu. Cesta až na
pár pokut a snahu Karla zkrátit si cestu do Mariboru přes Itálii
proběhla dobře. Řízky jsme snědli a poslední jsme již zapíjeli
plechovkou Ožujsko v maríně.
Jdeme si převzít loď. Technik z charterové společnosti nám dává 8
stránkový soupis věcí, které bychom měli převzít a za týden zase
předat. Soupis je snad ve všech jazycích, kromě laponštiny a
češtiny. Chápu, že překlad do laponštiny by bylo zbytečně vynaložené
úsilí. Kozomrdi. Jak by situaci zhodnotil Vašek.
Hurá, loď je konečně předaná až na plachty, protože rozvinutí
plachet v maríně za větru není dobré. Domluvili jsme se na neděli
v 9:00 ráno.
Neděle:
Vstáváme v 8:00, snídáme a čekáme v 9:00 na technika na
plachty. V 10:00 ho jdeme hledat. Po chvíli jsme ho našli. Sdělil
nám,že si plachty máme zkontrolovat sami, že oni již kontrolu
udělali a vše je OK. Přemluvili jsme je, ať nám to předvedou.
V 11:00 dorazil. S plachtou ani nehnul. Přizval si kolegu a začali
s opravou. Mezitím si Vašek s Davidem nafukují člun a věší na něj
záložní motor. Nefunguje. Přivezou nám jiný. Také nefunguje.
Kozomrdi, říká Vašek. Po hodně opravy motoru Vašek s Davidem odjíždí
na okružní cestu přístavem. Já stále sleduji opravu hlavní plachty a
nechápu, že ani třetí plachta nejde rozvinout a zavinout. Ve 14:00
nám říkají, že je to rozbitý, a že musíme s plachtou opatrně.
Popřáli nám dobrý put. Kozomrdi, říkáme všichni.
Vyjíždíme. Konečný cíl je Makarska. Místy prší a fouká čistej zadek.
Po několika marných pokusech postavit plachty na motýla balíme a
startujeme motor. Na motor dojíždíme v 19:00 do Makarské, kde se
vyvazujeme na městské molo a jdeme rychle hledat toalety, protože na
lodi jsme si to zakázali. Pepa vaří a my jdeme na procházku. Po
výborném jídle ještě chvíli diskutujeme o správném vytrimování
plachet a jdeme spát. Za chvíli se z některých kajut ozývají zvuky
napodobující válcovny plechu. Další cíl máme naplánovaný ostrov
Mljet.
Pondělí:
Odjezd je naplánován na 10:00 ráno. Snídaně, hygiena, trhy
apod. Záchod jsme nenašli, tak se pereme o ten na lodi. Zrovna když
vyšla řada na mě, volají všichni, že do 2 minut musíme odrazit, nebo
zaplatíme za stání na městském molu. Nestihl jsem to. Museli jsme
zaplatit. Kozomrdi, říkám já. Vyplouváme asi v 11:00, držíme se cíle
ostrova Mljet. Vítr se točí, chvíli plachtíme, chvíli startujeme
motor a tak pořád dokola. Ve druhé polovině dne již motor nevypínáme
a snažíme se dojet nejkratší cestou na Mljet ještě za světla.
Všichni svorně mručíme, že to v pohodě stihneme. Nestihli. Stmívá se
a mě trochu zachvacuje panika. Ta loď nemá žádný světla. Stmívá se
víc a víc, David nás do toho oslepuje bleskem od foťáku. Asi 50x.
Umění si halt žádá oběti. Vidíme úplný prd.
Jirka s Vaškem se mi snaží ze všech sil pomáhat s navigací. Už
nevidím skoro nic. Pomalu vplouváme do zátoky, kde chceme kotvit.
Najednou přijede pán na loďce a křičí „muring, muring“ úleva.
Zakotvíme a spadne z nás napětí. Ptáme se, kolik stojí kotvení.
Odpovídá, že návštěvu v jeho konobě. Zdá se nám to jako dobře
uzavřenej obchod. Ve 23:30 se vracíme z konoby, Pepa má pro nás
připravenou večeři. Dietní svíčkovou s osmi. Ale výbornou. Večeříme
asi do půl jedný a s vyvalenýma očima a břichem se chystáme do peří.
Zkoušíme naše přežrání ještě zneutralizovat Karlovo slivovicí.
Marně, nic nepomáhá.
Úterý:
V 8:00 budíček, v 9:00 chceme vyjet. Karel nám ke snídani připravil
zbylé knedlíky s vejci. Prý je to tak správně.
Cílem naší cesty je Dubrovník a zpět na Mljet. Vyjíždíme skoro dle
plánu a asi je 12:30 vysazuji část posádky v přístavu pod starým
Gradom s tím, že s Pepíky doplníme ve vedlejší maríně vodu a naftu.
Do maríny v Dubrovníku jedeme v silném větru na plachty. Krásný
úsek, krásný jachting. S vodou a naftou už to takové nebylo. Když
nás kluci po prohlídce města našli, neměli jsme ani vodu, ani naftu,
narazil jsem špicí lodě do kamenného mola a ztratil jsem jeden fendr.
To se ještě modlím, aby ten nalomený schod do kajuty praskl pod
někým jiným, než pode mnou. Vodu a naftu jsme společným úsilím
zajistili a vyrážíme. Cesta zpět byla hezká, skoro celou cestu jsme
mohli jet na plachty a odpočinout si od monotónního řevu motoru.
V 8:00 večer dojíždíme do maríny na Mljetu a ochotně znovu uzavíráme
obchod s místním majitelem muringu a restaurace. Maličká zátoka je
přeplněná a kotví v ní 17 jachet.
Večer na lodi rozebíráme způsob zapojení led diody, nesmyslné
placení poplatků OSA a lávka nás zasvěcuje do tajů čeledi
blanokřídlých. Donutil nás uvěřit, že sršeň je úplné neškodné
neviňátko, které žere jenom jablka. Ze spodu z kajuty se ozývá
přerývaný chrapot a tak někteří volí místo ke spánku na druhém konci
ostrova.
Středa:
V 8:00 budíček, v 9:15 vyjíždíme z krásné zátoky ostrova
Mljet. Plán je doplutí na ostrov Lastovo. Cesta probíhá celkem
poklidně, vítr je příznivý pouze tu a tam. Proto jedeme chvíli na
plachty a chvíli na motor. Vysvitlo sluníčko a taky jsme vystavili
svá mužná těla větru a slunci. Někteří již v podvečer zaznamenali
první spálené puchýře. „Nechali jste si mě pěkně spálit “, lamentuje
Vašek a maže si tlustou vrstvu krému na hlavu, aby mu prý nefoukalo
pod tašky. Pomalu se blížíme k ostrovu Lastovo. Jdu dolů do
podpalubí pro mapu a ten schod pode mnou konečně praskl. Na ostrově
Lastovo nás vítá marína se sprchou, záchody a pěknou restaurací.
Pepa nás všechny očuchával, kdo sprchu potřebuje nejvíc, ale po
návratu ze sprchy zjistil, že už ten odér v kajutě není tak hrozný.
David s Jirkou si dělají výlet na gumáku do jeskyň, které za války
sloužily jako kryty pro vojenské lodě.
Návštěva místní restaurace nás neminula a večer usínáme, hekajíc po
dietní večeři roštěné s 5 knedlama.
Čtvrtek:
Vstáváme nejpozději v 8:00 abychom, mohli být v 9:00 na
moři, protože máme na dnešní plavbu naplánovanou trasu z ostrova
Lastovo na ostrov Vis. Budíček se podařil, ale z maríny odjíždíme
mezi posledními, po 10 hodině. Museli jsme řešit menší technické
problémy, spojené s opravou závěsného motoru ke gumovému člunu, na
který Vašek namotal největší muring od trajektu. Na moři na nás
svítí sluníčko a zpočátku příznivý vítr. Napínáme plachty a těšíme
se na zážitek z jachtingu.
Karel se těší nejvíc a všechny hecuje, že dokud neuvidí kýl, je to
náklon na prdlajs. Nepovedlo se, vítr slábne a Karel jde znechuceně
spát do své kajuty. Blížíme se k ostrovu Vis a hledáme modré
jeskyně. Když jsme je našli a já nabádám posádku k prozkoumání
člunem, všem se zdá jeskyně moc malá. „Co bys tam chtěl vidět. Podle
mě tam bude jenom samej šutr “, říká David a fotí jeskyně alespoň
z venku. Tak objíždíme polovinu ostrova, abychom se dostali do
přístavu Vis, kde se po několika pokusech vyvazujeme na městské
molo. Plavba se dá hodnotit dnes jako pohodová až na ztrátu dvou
čepic. Vítr a moře si vzalo alespoň suvenýr. Laško pivo nám zahání
žízeň, uzený s kaší nám opět vyrovná naší váhu do správných čísel.
Přístav je neklidný. Hážou s námi vlny od trajektu a větru. Měli to
molo postavit kus vedle kozomrdi, řekl někdo.
Večer se ještě dorazíme bramborovou polévkou, čertem, pivem, vínem,
slivovicí, rumem a pokoušíme se vložit do svých kajut. Ani mohutné
vlnobití od trajektu nás nikoho nevzbudilo. Mladej Pepa si rve do
uší dvojitou dávku ucpávek.
Pátek:
Poslední den plavby. Čeká nás přejezd do domovské maríny do
Splitu. Všichni doufáme, že bude správně foukat a že si hezky
zaplachtíme. Hlavně Karel. Již od rozbřesku maže pečlivě všechny
kladky a mručí si pod vousy něco o tom slabém náklonu. Posádka před
odjezdem zmizela kupovat dárečky v čele s Jirkou. Ten značně
dezorientován v následku houpání, čerta, piva, vína, kupuje v prvním
krámu šaty na 5 leté dítě s tím, že Miladě budou, že je přece
štíhlounká. Nakonec se nechá umluvit a kupuje snad správnou
velikost.
Odvazujeme loď a vyjíždíme. Po vyjetí z maríny opravdu napínáme
plachty a křižujeme směrem Split.
Příznivě fouká až na Splitská vrata, dnes si skoro každý vyzkoušel
kormidlování při napnutých plachtách. S menšími i většími úspěchy.
Hurá, už vidíme Split. Po vjetí do maríny doplňujeme naftu, potom
vjíždíme již navigováni do správné kóje. Hned za běhu probíhá
předávka lodě. Ztracený fendr, zlomený schod a nabouranou špičku
zapisují do závad. Dozvídáme se, že nic ale doplácet nemusíme
vzhledem k zaplacené nevratné záloze. Ulevili jsme si. A pak že to
jsou kozomrdi, říká Vašek.
Najednou jsme si uvědomili, jak
vše rychle uteklo a jak to bylo krásné.
Všichni věříme, že se dokážeme
domluvit na další jadranskou plavbu.
Večer návštěva města Split,
utracení posledních peněz za dárky svým milovaným. Na palubě se
s pivkem ještě pokocháme pohledem na marínu a lodě a půjdeme spát
před zítřejší cestou domů… |