Tak už to vypadalo, že se letos do Alp vůbec nepodívám. Už do začátku září sněžilo a babí léto nikde. Ale ani špatné počasí netrvá věčně a tak jsme v říjnu vyrazili do Německa na Watzmann strávit v horách víkend.
Během soboty jsme dojeli do Ramsau bei Berchtesgaden a odtud došli na chatu Watzmannhaus (1930m) na nocleh. Kdo chce v jednom dni absolvovat cestu z Watzmannhausu přes hřeben Watzmannu a pak sestup s převýšením přes dva kilometry dolů zpět k autu, navíc dlouhým údolím, je třeba aby si přivstal. Takže v neděli ráno jsme ještě za tmy pokračovali na první vrchol- Hocheck (2651m). Zatímco na chatě předchozí den vládlo téměř letní počasí, tady bylo spousta sněhu a teplota na nule. Ovšem to hlavní měly oba dny společné. Pořád svítilo slunce a byla výborná viditelnost. Na Hochecku většina lidí končila a dál jsem pokračoval jen já s Martinem a pak dalších asi sedm lidí na 2,3km dlouhý hřeben. Ten vede přes nejvyšší vrchol Berchtesgadenských Alp Watzmann- Mittelspitze (2713m) a končí na Watzmann-Südspitze (2712m). Po hřebeni vede klettersteig, který byl teď z větší části zasněžen, lano s ztrácelo pod sněhem a často jsme ani nevěděli jestli po klettersteigu vlastně jdeme. Díky podmínkám, které na hřebeni vládly jsme na něm strávili skvělé dvě hodiny. Jediným vodítkem nám bylo pár stop vyšlapaných ve starším zmrzlém sněhu, na kterém dobře držely mačky, ve kterých jsem přešel celý hřeben i když občas i po skále. Výhledy na okolní hory byly fakt super a nalevo dva tisíce metrů pod námi se táhlo Königsee. Pak už nás čekal jen sestup do údolí a tím ještě dojít jedenáct kilometrů na parkoviště k autu. No a o půlnoci už jsem byl v Budějkách.