A přidávám Lachtanovu pohádku o tom, jak to všechno bylo:

Schafberg (1782m), turistické lákadlo ležící v srdci Solnohradska nad jezerem Wolfgangsee, bývá často označován jako hora s jedním z nejhezčích rozhledů v celých Alpách. Z vyhlídkové plošiny na vrcholu, usazené nad 400 metrů strmým skalním srázem, bývá za dobrých podmínek vidět na jezera Attersee, Mondsee, Wolfgangsee, a horské skupiny Höllengebirge, Totes Gebirge, Dachstein, Feuerkogel a Tennengebirge. Navíc už od roku 1893 pravidelně supí kousek pod vrchol nádherná parní  zubačka (v provozu od května do října).
Na tohle romantické místečko se nakonec podařilo v ČB a blízkém okolí svolat výstupuschopnou (nakonec se ukázalo že to není úplně pravda) skupinu čítající devět všehoschopných týpků. Jmenovitě to byl David, Martin, Karel, Luboš (první čtyřka tvořila posádku lidového vozidla podivné barvy jménem Rákosníček), Pavel, Tomča, Lachtan, Krtek, o zastoupení něžného pohlaví se postarala Monča– Krtice. Ta jako nejdrsnější člen výpravy  vyrazila rovnou z práce po noční směně.
Kvůli menším problémům s budíkem se nakonec naše skupina sešla na známé benzínové pumpě v ČB někdy okolo 5:45 a po doplnění zásob zlatého moku jsme mohli konečně vyrazit. Nejpříhodnější cesta je po přejetí hranic s Rakouskem najet na dálnici A1 do Gmundenu, poté podél pobřeží Traunsee s výhledy na kopečky okolo (hlavně Traunstein) až do Bad Ischlu, kde se odbočí na St.Wolfgang. Ve vesnici, po cestě okolo jezera Wolfgangsee, stačí zastavit hned u přístaviště výletních lodí a stanice zubačky. Kvůli poměrně časné hodině jsme měli štěstí na neplacené parkování 20 metrů od zastávky vláčku. Možnost nechat se vyvézt až nahoru okamžitě zavrhujeme (jednosměrná jízdenka vyjde na 19 euro, tam i zpátky 28 euro), je čas na lehkou snídani a odchod směrem vzhůru. Čeká nás převýšení 1 237m v nijak obtížném stoupání. Tomča vytahuje na posilněnou dvoulitrovou láhev kofoly, bohužel mu do ní ukápl litr archivní meruňkovice. Jeho věta „Naposledy jsem jí pil v šestnácti letech a strašně jsem se poblil“ nebyla ani tentokrát daleko od pravdy.
Cesta vzhůru vede prvních pár metrů podél kolejí, poté se rozděluje na Schafbergweg, která koleje skoro po celou cestu kopíruje, my ale odbočujeme okolo malebné hospůdky na Auerriesenweg. Ještě než došlo k rozhodnutí kudy jít, zpozorovali jsme že se naše skupina poprvé rozdělila. Celou cestu vzhůru jsme byli rozdělení na tři skupiny, a to dokonce tak šikovně, že se jejich složení několikrát změnilo... Kamenitá Auerriesenweg se po zalesněném úbočí pozvolna vine až do výšky 1 300 m., kde se kocháme u malého jezírka Mönichsee.
I v téhle době je ke skále u jezírka přilepený dlouhý sněhový jazyk vysoký dva metry, takže na řadu přišla i koulovačka. Kousek od jezera dostáváme znovu na výběr. Většina méně akčních výletníků se drápe nahoru trasou pomalu obcházející vrchol ze severní  strany, ale naše nezodpovědná opilecká grupa si všimla nápisu „Nur für Geübte“. Toto varování na nás působí víc než rudý hadr na býka, takže vyrážíme. Zprvu nezáživná cesta kluzkým a bahnitým lesem se mění jako mávnutím kouzelného proutku. Stromy ustupují a z dětského klettersteigu je najednou  neuvěřitelný výhled na Wolfgangsee pod kopcem, zalité poledním sluncem. Tomča se v „kofolové“ euforii pokouší o sebevraždu, v poslední chvíli ale měkne a po chvíli se bez cizí podpory škrábe z bezedné propasti zpátky na cestu. Po překonání podobných problémů se naše skupina schází u piva na vrcholu, stálo nás to pouhé dvě hodiny čekání na slabší a střízlivější kusy... Na popis rozhledu z Schafbergspitze ještě člověk nenalezl dostatečně vystihující slova, proto s sebou máme Davida se zrcadlem :-)  Po rychlém (2hodiny) občerstvení následuje krátká odbočka na vedlejší vrchol Spinnerin (1725 m), kde Tomča páchá druhé harakiri, naštěstí znovu neúspěšně.
Při sestupu dolů podél kolejí je třeba dávat si pozor na místní technický unikát. Zubačka, mířící k jezeru s vesele mávajícím chlapíkem usazeným na konci vláčku, okolo bleskově prosviští. Pozdrav lze opětovat jen do té doby, než zjistíme že nejde o pozdrav, ale varování, a okolo prosviští neslyšná parovka č.2. Být zajeti vlakem, už vidím titulní stranu z Blesku... Před nebezpečím utekl včas jen meruňkový démon Tomča, a protože se nevyplácí nechávat mrtvolu pod klettersteigem, je na záchrannou výpravu po ne zcela regulerním losování vyslán Lachtan. Zbytek skupiny si během pozvolného klesání užívá společnosti bohužel ne zcela fialových kraviček, přesto se scházíme všichni včas a dokonce na správném místě. Úspěšnou sobotu zakončujeme krátkým dýchánkem na pobřeží azurového Wolfgangsee.
Schafberg a jeho okolí, zapadané sněhem, je ideální místo pro výšlap na sněžnicích. Těšme se na zimu... 

Zdar a sílu
Milan "Lachtan" Dvořák